Malá Fatra je pohoří ve střední části Západních Karpat na Slovensku. Hlavní hřeben je tvořen skalnatými i zaoblenými vrcholky, které poskytují úchvatné výhledy na okolní krajinu. Je ideální destinací pro ty, kteří hledají spojení s přírodou, dobrodružství ve vysokohorském prostředí i odpočinek v malebné krajině. Pokud chcete zažít okamžiky absolutní samoty a opuštěnosti, doporučuji vyrazit právě v zimním období. Připravte se ale, že náročnost trasy je ovlivněna aktuálním počasím, teplotou a stavem sněhové pokrývky.

Většina lidí si odpočine během Vánočních svátků. My hudebníci to ale máme jinak. Po maratonu Rybových mší Vánočních, koled a Silvestrovských koncertů následují ještě Novoroční galakoncerty a klid přichází až kolem tří králů. S partou filharmoniků jsme se první lednový víkend vydali Pendolinem z Pardubic do Žiliny a pak pokračovali osobním vláčkem do Nezbudské Lúčky. Tady nás přivítal hustý déšť a po sněhu ani stopy. Naše představy o modrém nebi a bílé krajině se rozplynuly. To jsme ty cepíny, sněžnice, nesmeky a vůbec všechno zimní vybavení mohli nechat doma.

Vydali jsme se po červené směr Suchý a cestou navštívili Starý hrad. Viditelnost byla značně omezená hustou oblačností, a tak jsme sotva dohlédli na Váh, který byl na pokraji vylití z koryta. Prudké stoupání a nepříjemný vítr cestu pocitově prodlužovali, ale před západem slunce jsme byli v prvním cíli – na chatě Pod Suchým. Dokonce tam bylo i trochu sněhu a chalupu jsme měli celou pro sebe, protože jsme ten večer byli jedinými hosty. Výborně nám uvařili (především senzační halušky a legendární šošovicovou polievočku). Mokré oblečení jsme si rozvěsili nad krbem, protáhli si ruce i nohy nad hrbem a pak už si jen půjčili kytaru a zpívali. Prostě idylka. Byla jsem velmi překvapená, že je tu splachovací záchod i sprcha s teplou vodou uvnitř budovy, takový luxus jsem na horách vlastně ani nečekala, ale tady na Fatře to byl standard ve všech horských chatách.

Přes noc napadla další trocha sněhu a my se vydali prudkým svahem kolem chaty vzhůru do vyšších a konečně už pořádně zasněžených hor. Náš první vrchol Suchý (1468 m.n.m.) jsme našli a zdolali poměrně rychle, ale nahoře se přihnal mrazivý vítr, že jsme sotva udělali vrcholové foto. Mraky se valily přes vrcholky hřebenů až se nám cesta před očima úplně ztratila v mlze. Směrem na Kriváň ten den nikdo nešel a stopy dvou horalů z předchozího dne byly po většinu cesty zafúkané. ♫ Kluci nasadili sněžnice a vydali se razit naši vlastní cestu bílou tmou podle GPS. Dobré dvě třetiny námi naplánované trasy jsou totiž bez zimního značení, což nemusí být vždy úplně bezpečné. Mraky se ale postupně rozplynuly a my před sebou najednou viděli celý hřeben jako na dlani. Bylo naprosto jasné, kudy vede naše cesta.

Po příkrém hřebenu jsme pokračovali sněhem, po kterém člověk občas podklouzl a občas se propadl po pás až ke kořenům klečících borovic. V jednu chvíli to vypadalo, že kamarád, který razí na sněžnicích cestu, se po zmrzlém sněhu sveze až dolů, ale naštěstí se zastavil, sněžnice sundal a raději je vyměnil za nesmeky. Postupně jsme pokračovali po červené přes Biele skály, Vráta, Stratenec, Priehyb a pak vystoupali na Malý Kriváň (1671 m.n.m.). Celé tohle zimní království jsme měli ten den jen pro sebe. Nikde ani stopa po dalších horalech.

Slunce nám s pozdním odpolednem přestávalo hřát, vítr nabíral čím dál větší rychlost. Do odkrytých částí obličeje nám šlehal sníh a pomalu se všem dostavovalo také vyčerpání z neustálého boření do sněhu. Rychlost větru stále stoupala a v jednu chvíli bylo téměř nemožné být pánem vlastního směru. Postupně se na vrcholky opět začala valit hustá mlha a měli jsme obrovské štěstí, že nás zastihla až kolem vrcholu Bublen, kde jsou již tyčemi značené zimní trasy. To jsme ještě netušili, že po pár desítkách metrů mlha zhoustne natolik, že neuvidíme už ani od jedné tyče ke druhé. Už pár hodin odkládáme svačinu nebo vlastně spíš oběd a stále naivně čekáme, že na hřebenu najdeme závětří, kde si v klidu odpočineme a doplníme energii. Uprostřed posledního nekonečného stoupání nakonec jeden hrdina vyndá bábovku pro celý tým a ve vánici se všichni alespoň trochu občerství. Hned se půjde líp. Jen vlastně nevíme, kam dál jít. Mám vytáhnout mobil a podívat se na aktuální polohu nebo mi ho vichr sebere? Vidí někdo další tyč? Nic. Všude kolem jen bíla tma!

Když nejbystřejší oči konečně našly kudy jít, všem nám spadl kámen ze srdce. U každé další tyče jsme měli radost jak malé děti, co hrají stopovanou a hledají barevné fáborky zavěšené na stromech. Jak se začalo stmívat, bylo nám jasné, že dnes už Velký Kriváň nezdoláme. Po červené jsme nakonec došli až na Snilovské sedlo, kde se s přicházející nocí vichr utišil, mlha rozplynula a my jsme za svitu hvězd a čelovek sestoupali po zelené k chatě Pod Chlebom. Odměnili jsme se horkou sprchou, kapustnicou (čti zelňačka), točeným pivem a dalšími dobrotami.

Ráno jsme museli vystoupat zpátky na sedlo, kde jsme se rozdělili. Někdo jel lanovkou dolů a hrstka statečných se vydala opět do další vánice zdolat nedalekou horu Chleb (1646 m.n.m.). Počasí se ten den už ale postupně umoudřilo, a nakonec byl celý hřeben až na Poludňový grúň bezpečnou horskou cestičkou se střídavými výhledy do okolní krajiny. Z Poludňového grúně jsme už jen dojeli po sjezdovce dolů na pytlích na odpadky až k poslední chatě našeho výletu Na Grúni, kam odpojený tým musel vystoupat bahnem.

Na Grúni nás čekali šišky (ve skutečnosti luxusní vdolečky) a také spontánní večer se slovenskými hosty, který začal pěveckou bitvou a přes stolní fotbálek pokračoval do popichování a soupeření nečekaných rozměrů. Zkrátka nezapomenutelný večer pro všechny přítomné. 😂

Ráno jsme se rozloučili s horami a přes čerstvě pocukrované Jánošíkove diery dorazili až do Tierchové, kde jsme si dali vynikající obídek a nakoupili pár suvenýrů. Odtud už nám jel autobus do Žiliny, kde jsme přesedli na vlak do Pardubic. Tenhle nádherný zimní přechod Malé Fatry měl cca 35 kilometrů a přes 2222 nastoupaných metrů. Nejprve mi čtyři dny připadaly trochu moc na tak krátkou trasu, ale ve sněhu, mlze, vichřici a blátě to bylo úplně akorát. Díky všem zúčastněným za tenhle zážitek a všem nezúčastněným ho moc doporučuji. 😊