Během své učitelské kariéry jsem se setkala s mnoha nerozhodnými rodiči, kteří váhali, zda poslat svoji ratolest do základní umělecké školy (ZUŠ) nebo sehnat soukromého lektora. Někdy to byla otázka kvality, jindy času, někdy dojíždění, výjimečně se jednalo o sympatie/nesympatie s nabízenými pedagogy. Já jsem se během svého života setkala se všemi variantami a to nejen jako pedagog, ale také jako žák a student. Shrnu tedy jednoduše veškeré pro a proti obou variant.

ZUŠ mají samozřejmě velikou výhodu v tom, že šetří Vaše peníze. Školné, které zaplatíte, je jen část nákladů na žáka. Vaše dítě je zapojené do kolektivu, což osobně považuji za největší přínos. Nepřipadá mu, že by dělalo něco "divného", co jeho spolužáci ve škole nedělají. Navíc může téměř zdarma navštěvovat orchestr a garantované je také veřejné vystupování, které je důležité od nejútlejšího věku. Výhodou i nevýhodou může být pravidelný režim. Další předností, která však může být na obtíž je hudební nauka. Kolektivní výuka, kde se probírá hudební teorie, historie, atd. Některé děti jsou ale mnohem více napřed a mnohem lepší by bylo, kdyby mohli tuto hodinu trávit s nástrojem. Pak jsou tu rámcově vzdělávací programy, na základě kterých sestavují školy svoje vlastní školní vzdělávací plány, což je sice velký pokrok proti původním osnovám, ale stejně nějakým způsobem vymezují cíle výuky, které nemusí každému vyhovovat. Porovnání s ostatními dětmi může být skvělou motivací, ale také destrukcí dětské snahy, to již záleží na osobnosti každého jedince. Pokud je dítě pomalejší či naopak velice nadané, je pak 45 minut týdně v ZUŠ málo.

Při soukromém vyučování si za hodinu připlatíte, ale pedagog Vám pravděpodobně nabídne maximální individuální přístup i u nejmenších, bude časově flexibilnější a možná také ochotný chodit k Vám domů. Náplň hodiny může přizpůsobit tempu jedince. Má prostor na to probírat i hudební teorii individuálně a rovnou ji převádět do praxe.

Kombinace obou typů výuky? Zní to jako idylka, když chcete mít doma malého virtuóza. Proto také například studenti konzervatoří jezdí během léta na kurzy k pedagogům z jiných škol. Jenže přístup učitelů se často liší a dospívající/dospělí hráč to již dokáže rozlišit a vzít si od každého pro sebe to nejlepší. U malých dětí je to však jinak. Potřebují jasná pravidla hry, aby se zorientovaly a zde často naráží kombinování učitelů. Hra na housle je velice složitá a komplexní činnost a rozdílné pohledy na věc, jak ji vyučovat jsou často diametrální. Je tedy velké štěstí, když jsou oba vyučující naladění na stejnou vlnu. To však neznamená, že nemůžete najít pedagoga, který dá Vašemu dítku plnou péči se vším všudy, ať už je zaměstnancem školy nebo soukromým lektorem. 😊

Přečtěte si další článek z mého blogu 😊