Stojí to vůbec za to, jet na tenhle ostrov jen na víkend? Jsem houslistka, a to s sebou nese třeba i to, že od května do října hrávám téměř každý víkend na svatbách. Pak přijde konečně volnější období, ale s ním takové to české počasí, kdy je venku mlha, jak když otevřeš troubu se spálenou pizzou a než sníš dezert po obědě, tak už je tma. Volný víkend je pro mě opravdu sváteční a když jsem viděla levné letenky v pátek odpoledne tam a v neděli večer zpět, neváhala jsem. 😊

Přiletěli jsme do hlavního města Palma, kde žije téměř polovina obyvatel ostrova. Vše už bylo v adventním hávu. Palmy omotané světýlky, v květináčích vánoční hvězdy a všude po městě trhy. Půjčili jsme si auto a jeli do klidné zátoky Cala Portals Vells, kde jsme na pláži pozorovali noční oblohu.

Krásnější ráno jsme si ani nemohli přát. Snídáme na útesu s výhledem na východ slunce a s každou minutou cítíme, jak teplota stoupá. Jedeme navštívit starobylou vesničku Valldemossa s kamennými domky, klášterem a malebně rozkvetlými uličkami.

Další zastávkou byl maják Far del Cap Gros. V nedalekém městě Sollér jsme se zastavili v malé botanické zahradě a v restauraci ochutnali místní žebírka s avokádem, arašídy a batátovými hranolky.

Kultury bylo dost, je čas objevovat přírodu. Vyrážíme do pohoří Serra de Tramuntana, kde stoupáme na hřeben. Zdoláváme Morro de Cúber s výhledem na nejvyšší horu Puig Major (1436 m. n. m.). Zpátky se vydáváme zkratkou, ale vědět předem horolezeckou obtížnost, tak raději celý masiv obejdu… 😅 Vápencové hřbety mají sice dobrou přilnavost i k botám, které už dávno opustil vzorek, ale snadno si o ně roztrhnete třeba kalhoty, což není úplně ideální, když předpokládáte, že jedny na celou dovolenou budou stačit... 😅

Přiznám se, že jsem se na tuhle dovolenou vlastně vůbec nepřipravila. Běžně zjišťuji ještě před koupí letenek, co je v okolí zajímavého, ale tentokrát jsem jela na slepo. Žádné sledování #thebestplacesinmallorca. Některá místa nám poradil pán v autopůjčovně, něco nás lákalo při pohledu do mapy a například Cala de Sa Calobra nás zaujala až na pohlednici. Na živo bylo tohle místo ještě mnohem krásnější! Pláž, na kterou se dostanete tunelem skrz skálu. Podle mapy to vypadalo, že se dá přijít i z druhé strany kaňonem mezi skalami, ale tato cesta byla v listopadu zatopená. Člověk tedy vylezl uprostřed skal na malé písčité plážičce, která byla obklopena z jedné strany mořem a z druhé "jezerem". Zrovna zapadalo slunce, bylo to magické.

Výhled na noční nebe z útesů Mirador del Raco den Tomas byl snad ještě krásnější než přechozí noc. K vyhlášenému majáku na severovýchodě ostrova Far de Formentor se bohužel nedalo dojet, protože silnice byla v polovině uzavřena. Ráno nás uchvátily až neskutečné scenérie zátoky po východu slunce.

Cestou zpět z nejsevernějšího cípu Mallorky jsme se stavili ještě na vyhlídce Mirador es Colomer - 200 m útes, ze kterého je na obzoru vidět celý mys Formentor.

U kostela Ermita de la Victoria jsme si odpočinuli a cestou do jeskyní, které jsem viděla až na billboardu na letišti, jsme ještě náhodou narazili na sladkovodní mokřady Parc Natural de Albufera. Žije zde více než 200 druhů ptáků a některé laguny mají dřevěné pozorovatelny – ideální pro fotografy volně žijících zvířat.

Viděli jsme již spoustu jeskyní v různých státech, ale stejně jsme neodolali nahlédnout i do Coves del Drach. Zprvu jsem byla vyděšená, že naše skupina nečítá 20 návštěvníků, ale 200. Pak jsem se zhrozila ještě více, když se všichni nahrnuli dovnitř a začali si krápníky osahávat. Dav se naštěstí brzy rozptýlil a kilometrová procházka vyhřátou jeskyní (18°C) začala být příjemná. Taková hustota stalaktitů a stalagmitů se u nás jen tak nevidí. Ve velkém dómu u jezera nás čekalo navíc ještě překvapení. Usadili nás do šikmého hlediště a vyzvali k úplné tmě a tichu. V dálce se najednou objevila nasvícená loďka a na ní smyčcové kvarteto. Loď pomalu proplouvala kolem nás a z ní se linuly tóny známých melodií. A jak se zvuk postupně vynořoval, tak se zase pomalu ztratil v dálce! Na závěr nás převozník svezl loďkou k východu. Byl to opravdu opojný, nejen hudební, zážitek. Moc doporučuji zažít tu atmosféru na vlastní kůži.

Zátoka Santanyí lákala azurově modrým mořem s písčitými plážemi. A protože byl opravdu krásný slunečný den, tak i v listopadu to bylo na koupání. Naprosto skvělé koupání!

Poslední zastávkou byl skalní útvar Es pontas, který je tak trochu ikonou Mallorky. Řekla bych, že samotné genius loci tomuto místu chybělo. Nicméně i tak mě tento ostrov velmi mile překvapil svou pestrostí a věřím, že by se zde dalo strávit daleko více času. 😊

Když se mě v práci v pondělí ráno kolegové ptali, co jsem o víkendu dělala, že mám tak malý očička a já řekla, že jsem byla na Mallorce, mysleli si, že si z nich dělám srandu. A zda to stojí za tyhle malý oči v pondělí? Kdybyste mi tam dali sirky, tak byste viděli, kolik jiskřiček v nich z téhle mikrodovolené zbylo! 42 km v nohách fyzicky možná unaví, ale ty psychický baterie snad vydrží dobitý alespoň do Vánoc. A za to to rozhodně stálo!